Ne každý si může říct, že je jeho práce zároveň jeho koníčkem. My jsme z těch mála šťastných, pro které je zmíněné cliché skutečností. Tvorba komerčních videí však nenabízí neomezenou svobodu uměleckého či intelektuálního vyjádření. Je ohraničena demarkačními liniemi představ a přání našich klientů, specifickými kontexty jejich oborů podnikání a s nimi se nesoucími očekáváními jejich stávajících či potenciálních zákazníků.
Když se však vrhneme na virál, tyto hranice se rozplývají a my se stáváme pány svého osudu, respektive osudu postav v našem videu. Můžeme bez okolků otevřít stavidla naší fantazie, povolit uzdu kreativitě a nechat náš výtvor zkrápět přívalovými dešti humoru, ať už se jedná o humor flirtující se společenskou kritikou nebo humor ryze infantilní. Kromě základních morálně-etických hranic nás nic neomezuje. A to si neskutečně užíváme.
Tím samozřejmě nechceme naznačit, že pro nás tvorba komerčních videí není zábavou. Drtivá většina našich klientů jsou progresivně smýšlející lidé a ve většině případů od nás přímo vyžadují svěží a nekonvenční přístup k jejich reklamě. Kreativně se vyřádit v našich komerčních aktivitách pro nás určitě není problém. Abychom však rozdíl mezi výše zmíněnými aktivitami ilustrovali co nejvěrněji, zkusíme to malým připodobněním. Představte si, že jste dítě, a že dostanete kapesné za to, že si hezky hrajete. Je to rozhodně fajn, ale proč občas neudělat nějakou volovinu na pískovišti, aby vám u toho hromada podobně trhlých dětí zatleskala?
Z pragmatického hlediska je pro nás tvorba virálů také svým způsobem tréninkem. Obecně je třeba podotknout, že to, co děláme, jsme se nenaučili ve škole nebo na nákladných kurzech videoprodukce, ale sledováním návodových videí na YouTube a neúnavnými hokusy pokusy s filmařským vercajkem a editačními programy. Jedná se o stovky a stovky hodin, které jsme po pracovní době věnovali rozšiřování našich obzorů, sebezdokonalování a učení se pokoře, zarputilosti a schopnosti věci dotahovat do konce. Stovky a stovky hodin naplněných bipolaritou zavánějící směsicí nadšení a frustrace, štěstí a vzteku, úspěchu a selhání. Ani jedné však nelitujeme, protože právě kvůli tomuto „blbnutí“ je naše tažení virtuálním prostorem úspěšné. Těší nás, že je z každého dalšího videa, které vypustíme, znát pokrok a že se nám daří pomyslnou laťku neustále posunovat výš a výš. Uděláme vše pro to, abychom v tomto trendu pokračovali i nadále.
Druhým pragmatickým důvodem je samozřejmě marketingová hodnota našeho virálního snažení. Tento typ videí v Česku nikdo nedělá a dovolíme si tvrdit, že i ve světě je podobné tvorby jako šafránu. Jedná se o unikátní směsici filmařského a zejména postprodukčního umu, kreativního obsahu a v neposlední řadě (často absurdního) humoru, na kterou jsme patřičně hrdí. No a miliony zhlédnutí, které naše videa generují, jsou neprůstřelným důkazem ve chvílích, kdy našim klientům tvrdíme, že plody naší práce skutečně dokáží lidi zaujmout.
Na závěr si schováváme také jeden altruistický důvod. Pokud naše videa inspirují mladé tvůrce k jejich vlastní tvorbě, ať už komerčního či nekomerčního charakteru, považujeme to za alespoň částečné splacení dluhu všem těm, kteří svými virtuálními počiny inspirovali nás. A vůbec, kdo si hraje, nezlobí! Tvorba videí je sice šeredně návyková droga, ale určitě jedna z těch lehčích. Jo a smích prodlužuje život, říká se.
Rádi bychom se krátce vyjádřili k jistému trendu, kterým je označování našich videí jako politických objednávek. Toto nařčení bychom chtěli rázně dementovat. Co se politiky týče, své názory samozřejmě máme, ale v naší tvorbě nekopeme za žádný tým, natož aby nás za vytváření parodických videí někdo platil. Naše videa nejsou ani monetizovaná a jsou motivována pouze výše zmíněnými důvody.
Ano, jsme si vědomi, že často v našich videích pracujeme s veřejnými, politicky exponovanými osobami, narážíme na jejich kauzy a utahujeme si z nich. Tím se často zdánlivě ocitáme na poli politické satiry, která bývá zpravidla motivována politickou agendou. To ale skutečně není případ naší tvorby. Naší ambicí není divákovi vnucovat, které společenské uspořádání je nejlepší nebo jaký typ fiskální politiky je nejmoudřejší. O to nám skutečně nejde. Dovolíme si pro následující vysvětlení vypůjčit trochu evoluční terminologie. Tak jako u živého organismu platí, že uspěje ten nejlépe adaptovaný, ten který dokáže svoji genovou informaci předat co největšímu počtu potomků, ve virtuální džungli dokáže být úspěšné (tj. virální) pouze to video, které dokáže svoji informaci (obsah) předat co největšímu počtu diváků. Aby se tak stalo, musí vykazovat ať už kombinaci nebo výraznou míru virtuozity provedení, jedinečnosti, výstřednosti, vtipu, hlouposti, spoře oděných dámských vnad ... atp.
My sázíme zejména na to první, ale abychom učinili náš obsah atraktivnější, pracujeme vedle legendárních filmových scén i se známými a, ano, často politicky angažovanými osobnostmi, které naše videa zpřístupní i divákům, pro něž jedinečné technické provedení videoprodukce není důvodem, aby se na video podívali. Pracujeme převážně se stereotypizovanými mediálními obrazy těchto politicky angažovaných osob, které v naší tvorbě přetváříme do jakýchsi komixových postav. V civilu to můžou být fajn lidi, proč by ne?
Dovolíme si to tedy shrnout: žádné politické melouchy na objednávku neděláme a dělat nebudeme. Nikdy! Nech si to všichni zapamatují. Pokud v Česku exploduje kauza o tom, že neposkvrněný charakter českého národa Marek Eben chodí po nocích tajně krmit sousedům kočky projímadlem, milerádi ho obsadíme do hlavní role příštího virálu. Howgh.
Ačkoli Filmagix zdaleka není jen One Man Show, rukopis Michala Orsavy ve firemní tvorbě nelze přehlédnout. Už v době studia na Fakultě multimediálních komunikací neustále hledal záminky pro mobilizaci své kreativity. Kreativních projektů však nebyl dostatek, a tak se Michal rozhodl si vytvářet prostor sám. Začal tvořit krátké parodie na známé filmové scény, kam se postprodukčně dodělával. Namátkou připomeneme třeba Pivní výzvu Morganu Freemanovi elegantně vloženou do prostředí slavného Shawshanku. Nebo méně příjemnou konfrontaci s Bradem Pittem ohledně osudu Sedmi druhů cukroví.
Tato videa, původně zamýšlená jako zábavné zpestření studia pro sebe samého a pro spolužáky, však sklidila velký úspěch. Ten Michala motivoval k další a o poznání ambicióznější tvorbě. Desekrace scén z ikonických filmů již nebyla dostatečnou výzvou. Celovečeráky, třeste se! Proč si něco nestřihnout rovnou se svým nejoblíbenějším hercem? Tom Hanks by proti svému obsazení v hlavní roli příběhu Brno - město plné vzrušení jistě nic nenamítal. Brno Roberta Langdona skutečně potřebovalo! A tři čtvrtě milionu zhlédnutí při své premiéře v tomto formátu?
Ten vlak už nešlo zastavit!
Virální videa z naší dílny jsou z 90 % tvořena postprodukčně. Před naší kamerou nikdy nestojí herci. Ty si půjčujeme z filmů, seriálů, reklam a dalších audiovizuálních zdrojů. Při postprodukční činnosti využíváme software společnosti Adobe (jedná se například o programy Premiere Pro, After Effects, Audition atd.).
Prvotní myšlenka přichází často nahodile. Většinou se nám zalíbí představa nějakého absurdního prolnutí epické filmové zápletky a současných událostí, následně začneme doslova sekretovat nápady, jak tento rodící se příběh napěchovat vtípky, až si nakonec uvědomíme, že se jedná o solidní materiál pro virální video. Vytvoříme hlavní dějovou linku (tj. například že Miloš Zeman je černokněžníkem bojujícím s Harry Potterem) a pak se na ni snažíme navléct co nejvíce odkazů z vybraného filmu.
Abychom se vyhnuli stereotypu, snažíme se měnit filmové žánry, z nichž si postavy potažmo příběhy půjčujeme. Našemu zneuctění se nevyhlo road movie (Knight Rider na D1), dobrodružný film (Brno - město plné vzrušení), rodinná komedie (Sám doma s Donaldem Trumpem), sci-fi (Návrat do budoucnosti ČR) či pohádkové fantasy (Harry Potter a Kámen mudrců). Konvence daného žánru se snažíme do jisté míry dodržovat, takže zatímco u sci-fi bude prostředí sice futuristické, ale nijak zásadně nekonvenční, v pohádkovém světě se při tvorbě prostředí opravdu kreativně vyřádíme a protkáme ho nesčetným množstvím plakátů, cedulí, obrázků a dalších objektů plných slovních hříček a vtípků.
Abychom z nápadu vytěžili maximum, musíme perfektně „nakoukat“ vybraný film (tzn. i několikrát) a vyrýžovat z něj co nejvíce záběrů, které pak budeme moci ve virálním videu použít. Film často známe takřka nazpaměť, takže když si při skládání virálu uvědomíme, že potřebujeme hlavní postavu například z toho a toho úhlu nebo s takovou či takovou grimasou ve tváři, často víme docela přesně, do které scény sáhnout.
Postavy či objekty ze záběrů vystříháváme digitálním střihovým softwarem a následně je vkládáme do softwaru na speciální efekty, kde postavy vyřezáváme z jednotlivých snímků. Představte si to jako vystřihování obrázků z novin. Vezmete nůžky a stříháte po obvodu vyobrazené postavy, dokud ji kompletně nevystřihnete. Potom ji můžete nalepit kam chcete. Stejným postupem to děláme i my, až na to, že v každé vteřině videa je takových snímků 25. Naše virální videa mívají často tři a půl minuty (a více), což činí 5 250 snímků, které je nutno otrocky vyřezávat. A to nezapomínejme na skutečnost, že se v mnohých záběrech nachází postav několik a každou z nich je třeba vyřezávat samostatně. Tato část je z celé tvorby videa suverénně nejnáročnější, a proto jeho příprava trvá tak dlouho.
Poté co máme všechny postavy a objekty konečně vyřezané, vyrážíme s kamerou do ulic. Máme již předem odsouhlasený plán, na jakém místě budou naše postavy v každém záběru stát. Naděláme záběrů, co čočka objektivu ráčí a vracíme se k postprodukci.
Pomocí softwaru na efekty vyřezané postavy vkládáme do natočeného pozadí, takže se zdá, že známá filmová postava skutečně stojí např. u brněnského orloje. Není to však zdaleka tak jednoduché, jak se může zdát a je třeba dodržet řadu technických náležitostí, aby spojení postavy s pozadím fungovalo. Jedná se například o úhel a výšku kamery, směr světla, perspektivu, hloubku ostrosti, pohyb záběru atd. Dovézt nově vzniklé záběry k dokonalosti a vytvořit věrnou iluzi, že se postava skutečně nachází v úplně jiném prostředí, je záležitostí velmi delikátní alchymie, která je naším klíčovým know how.
Díky uskutečněným testům a celkové přípravě jsme se při natáčení cítili velmi komfortně a předem jsme věděli, co si u jednotlivých triků pohlídat. Věděli jsme přesně, kde mají stát herci, kde má stát kamera, odkud má přijet auto atd. Ačkoli šlo vše hladce, triková videa jsou navzdory krátké stopáži nemalým oříškem. Všechna 4 videa jsou jednozáběrová a každý záběr bylo třeba natáčet i 17krát.
Jakmile se nám podaří postavy dle našich představ vpravit do nového pozadí, vrháme se na další, velmi oblíbenou součást naší produkce. Přidáváme fóry do pozadí! Tuto činnost milujeme, protože se můžeme naprosto vyblbnout. Kreativitě se tady meze opravdu nekladou a díky možnostem digitální postprodukce máme možnost přidat do pozadí téměř cokoliv! Hodně si na tom zakládáme, protože se ve světě virálních videí jedná o ojedinělou věc, jakýsi náš trademark. Video se snažíme koncipovat tak, aby divák na první zhlédnutí hlavní příběh bez problémů pochopil a nemusel se zaobírat všemi těmi textíky, obrázky a narážkami v pozadí. Statistiky sledovanosti našich videí nám však prozrazují, že naše mravenčí práce s vyplňováním pozadí určitě nepřichází vniveč. Diváci u našich virálních videí tráví daleko delší dobu, než je délka jejich samotné stopáže, což značí, že si je často zastavují a snaží se po vtípcích v pozadí pátrat.
Vraťme se ale zpět k procesu tvorby videa, dostáváme se totiž do cílové rovinky. Na závěr všechny elementy (postavy, pozadí a fórky) barevně ladíme, aby všechno správně sedělo a nic diváka nerušilo. S hotovými záběry se vracíme do střihového softwaru, kde k nim přidáváme zvuk, hudbu a ruchy. Tím celý příběh ožije, postavy začínají mluvit, v napínavých chvílích slyšíme filmovou hudbu atp.
Video však nevypouštíme se zvukem odpáleného špuntu šampaňského, kterým slavíme konec té několikaměsíční dřiny. Nene, stejně jako se ve fotbale musí nacvičit los, ve světě virálů je nutné vypuštění videa velmi dobře naplánovat! Například v této nelehké době, kdy je naše společnost sužovaná pandemií COVID-19, by vzhledem k přesycení virtuálního prostoru podněty spojenými s šířením nemoci video mohlo lehce zapadnout. Video tedy vypouštíme až ve chvíli, kdy jsme si jisti, že se mu dostane patřičné pozornosti. (Ehm, jako třeba to video o článku 13 evropské Directive of Copyright, ve kterém jsme chtěli diváky vyzvat k podepsání petice proti jeho přijetí. Velmi takticky jsme video vypustili pár dní po tom, co jej Evropský parlament schválil. No, každý den není posvícení ...)
